Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Lenka Březinová – Mezi kresbou a malbou
06.03. – 03.04. 2007 – Mariánské Lázně /galerie ATRIUM hotelu Hvězda /
 
Obrazy Lenky Březinové svým výrazem a obsahem nepatří do vezdejšího dění, nejsou realistické ani se realitou kolem nás na první pohled nezabývají. Přicházejí jakoby z jiného světa, a ten je křehký, jemný a zvláštně tiše harmonický, tedy zcela odlišný od našeho, pozemsky každodenního, přeplněného stresy, splašeným rytmem a halasností reklam.
            Autorka se narodila v roce 1956 v Českých Budějovicích, většinu svého života však prožila v Sokolově, kde také v Sokolovské uhelné pracuje v oddělení propagace. Tři osobnosti ovlivnily její výtvarný vývoj. Učitel výtvarné výchovy Antonín Weinfurter, známý sokolovský pedagog, který dovedl rozvíjet její bytostný kreslířský talent a cit pro barvu. Se druhým velice vyhraněným pedagogem, významným karlovarským keramikem Vlastimilem Květenským, se setkala při studiu na Střední průmyslové škole keramické v letech 1971 - 1975 v Karlových Varech. Pod jeho vedením se naučila přemýšlet o vztazích linií a barev, o komponování, o tom, jakou emocionální a psychologickou roli plní barvy. A pak nastala skutečná proluka. Starosti o narozené syny, o celou rodinu, nadlouho odsunuly jakékoliv výtvarné ambice do ústraní a dlužno podotknout, že tehdy ani o nějaké vlastní výtvarné dráze Lenka Březinová neuvažovala. Až teprve třetí osobnost, Jiří Jun z Chodova, její bývalý kolega na pracovišti a především vynikající kreslíř filozoficko-duchovního rozponu, byl v případě Lenky Březinové pravým iniciátorem, který jí na počátku 90. let otevřel nekonečně poutavý, zajímavý a krásný, ale přetěžký výtvarný svět. Její talent jakoby znovu ožil. Začala cesta vlastního výtvarného uvědomování a také seberealizace. Několik okolností jí v nové životní roli pomohlo. Předně určitý stupeň osobnostní zralosti, vrozená skromnost, ale i houževnatost a zapálení pro tak zásadní životní krok a nakonec i neustálý kontakt s J. Junem, který uměl v pravý čas poradit a všechny předpoklady citlivě nasměrovat. Od roku 1992 začaly vznikat první studie a zakrátko i obrazové kompozice, v nichž dominovaly různé abstrahované útvary, převážně lineární. Obrazy Lenky Březinové jsou protkány nesmírně jemnou kresbou, čarami, které se někdy srocují v geometrické obrazce v jakýchsi uzlových bodech nebo se naopak rozpouštějí v imaginárním prostoru. Jejich tenká lineární kresba se velmi subtilně vynořuje z barevných, světelných tónů a opět je prostupuje. Od počátků byla barevnost obrazů L. Březinové velmi jemná – hnědává, namodralá, také zelenavá nebo našedlá. Postupem času se ještě více tonálně proměňovala až k současné podobě zvláštních světelných mlhovinových polí. Také tvarově se kompozice obrazů poznenáhlu zjednodušovala až k  primárním formám, buď oblým nebo geometrickým. Obraz od obrazu se postupně utvářel a stále utváří v „jiný svět“ Lenky Březinové. Je intuitivní a veskrze osobitý. Autorka díky své představivosti vytváří smyšlené, ideální tvary v nichž neiluzivním způsobem vyjadřuje své zážitky, představy a pocity, ale i nejniternější citová rozpoložení. Každý obraz - ve svých formách ušlechtilé barevnosti a světelnosti - se tak stává jejich výtvarnou a estetickou metaforou. Předností současného výtvarného projevu Lenky Březinové je, že vyúsťuje ve velmi neokázalou, zato však harmonickou a klidnou podobu duchovnosti.
Lenka Březinová získala významné ocenění na Intersalonu v Českých Budějovicích a její tvorba byla odborně zhodnocena výstavou v karlovarské galerii umění.
 
 
                                                                                              Božena Vachudová

pokračování