Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Lenka Březinová – text do katalogu na výstavu v galerii umění Letohrádek Ostrov n/O
 
            Ticho soustředěného zahledění do vnitřních dějů a světlo, jímž prostupují, zhmotňují se a dostávají svou vnější podobu. To jsou hlavní fenomény, kterými oslovují kresby Lenky Březinové. Jejich chvějivou, mlžnou strukturou jen občas pronikají určitější lineární prvky a zhuštěné uzlové body, které dávají tomuto jemnému, prchavému projevu pevnější kompoziční osnovu. Velmi uvolněné a přirozeně působící meditativní kresby jsou ovšem výsledkem mnohaletého hledání, formování autentického výtvarného výrazu pro tak těžce sdělitelný obsah – či spíš vlnění a přelévání představ a pocitů. Proces o to nesnadnější, že k němu dochází v době a prostředí naplněném bezbřehým množstvím vyjadřovacích možností a vlivů, jak je nabízí poslední desetiletí minulého století.
            Současný výtvarný projev Lenky Březinové má ovšem i své hlubší kořeny. Pomáhaly jej formovat už na konci šedesátých let a v letech sedmdesátých výrazné pedagogické osobnosti: na sokolovské základní škole to byl učitel Antonín Weinfurter a jeho systematicky a s plným zaujetím vedená výtvarná výchova, v průběhu studia na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech pak profesor a výtvarník Vlastimil Květenský, který rozeznal autorčiny vrozené předpoklady a vštípil jí základy výtvarné kompozice i chuť a odvahu k vlastní tvorbě. V osmdesátých letech způsobily proluku v tomto slibném vývoji existenční a rodinné povinnosti. Přerušilo ji až setkání s výtvarným umělcem Jiřím Junem, tehdy už zralým autorem uznávaných, osobitě pojatých kreseb meditativního charakteru, člověkem nanejvýš vstřícným a plným nakažlivé tvůrčí aktivity. Desetiletí (1992 – 2000), po které ti dva působili v propagačním oddělení Sokolovské uhelné, vzkřísilo a rozvinulo celý autorčin studiem nabytý výtvarný potenciál. Začala znovu kreslit a malovat. Její kresby i obrazové kompozice byly už od začátku vzdálené jakékoliv popisnosti a literárnosti. Šlo o velmi oproštěné, jakoby světlem odhmotněné útvary geometrického charakteru, vzájemně se řadící a propojující ve světlé, vzdušné barevnosti. Protkávala je nesmírně jemná síť čar a bodů. Poprvé představila autorka tyto své, převážně malířské práce v listopadu 1998 ve žlutické výstavní síni.
            Současnou tvorbu Lenky Březinové lze nejspíše začlenit do oblasti kresby, a to především vzhledem k materiálu – papíru – na němž vzniká. Kombinovaná technika, práce s polosuchým štětcem a temperovou barvou jemných okrových či šedých a namodralých tónů, nařezávání a zdrsňování povrchu papíru a zatírání vyhloubených stop i adjustace listů na hmotné desky – to všechno už úzce vymezený rámec kresby částečně překračuje. Jde však především o výsledný výraz, nezávislý na složkách, které je spoluvytvářejí, celek, působící ve své nové, svébytné hodnotě.
            Lenka Březinová je na začátku svého uměleckého vývoje a onen závěrečný soulad, syntézu všech komponent svého výtvarného projevu hledá. Řada jejích nejlepších kreseb dává pocítit pravdivost a odpovědnost, s níž tak činí. Spolu s darem intuice jsou to nejslibnější předpoklady pro další etapy její tvorby.
                                 
 
Mgr. Zdenka Čepeláková

 

pokračování