Lenka Březinová OBRAZY

Články tisk

Kresby Lenky Březinové v karlovarském lázeňském domě Green House

Tvorba sokolovské autorky Lenky Březinové (1956) představuje dnes již svébytný přínos v oblasti volné kresby. Potvrzuje také zároveň, jak nevyčerpatelné možnosti tento výtvarný obor stále ještě poskytuje.

Počátky výtvarné orientace Lenky Březinové sahají už do jejich školních let. První základ položil sokolovský učitel, sám také výtvarně činný, Antonín Weinfurter. Během autorčina studia na karlovarské Střední průmyslové škole keramické, to byl profesor Vlastimil Květenský, který také povzbudil svou studentku k pokusům o vlastní výtvarný projev.Výrazný posun znamenalo autorčino setkání s chodovským výtvarníkem a kolegou

v propagačním oddělení Sokolovské uhelné, Jiřím Junem. Jeho maximální, nakažlivé zaujetí pro tvorbu, orientovanou na volnou kresbu, ovlivnilo jak autorčino hledání vlastního výrazu, tak odvahu, vydat se cele na volné pole samostatné tvorby.

Od roku 1992 zrála již volná kresba Lenky Březinové ke svým jedinečným hodnotám. Její kresebný projev dospěl k naprostému uvolnění od opisnosti. Výrazovým prostředkem, či spíše jediným výrazem se stala sama kresba. Jednotlivé práce nejsou tématicky určeny, jsou označovány jen datem vzniku., vztahují se tedy k zachycení k tvůrčímu ladění onoho dne. Nepůsobí tu jen samotná čára, ale i její charakter. Současná výstava prezentuje ovšem již autorčinu další vývojovou etapu. V prvním období to byly zdrsňované linie, do jejichž stop byla polosuchým štětcem zatírána temperová barva. Použitá technika, spolu s podkladem bílého papíru vytvářela zvláštní, ztišenou atmosféru, kterou by bylo možno nazvat výtvarnou meditací. Významnou roli tu hrál a stále hraje prvek prozařovaného světla, daný bělostí papíru, který dodává kresbě určitého zduchovnění. Zatímco šlo v tomto prvním období o práce komorního charakteru nahradily v posledních letech tyto kresby kompozice velkých formátů a původní techniku důrazná, roztíraná kresba černým pastelem. Tyto práce dosahují určité monumentality, prozrazují také rozmáchlé, energické gesto autorčina přístupu ke zvládnutí velkých ploch.

Kresba Lenky B řezinové představují jakési příběhy čar, které se protínají, shlukují, střetají a rozvíjejí do nedefinovatelných útvarů. Sítě čar jsou často v pohybu, víří a vlají. Stačí rozpoznat samotný charakter těchto dějů, aby z nich vytanuly situace a vztahy, napjetí ze střetání protichůdného, harmonii souběžného, rozvíjení i soustředění, mnohost a různorodost zážitků – tedy všechno, co přináší náš den. Prostorná a světlá hala Green house poskytuje pro vnímání těchto děl to nejpříznivější prostředí. O uznání kvalit autorčiny tvorby svědčí dlouhá řada výstav i ocenění, také v podobě ceny statutárního města České Budějovice, kterou Lenka Březinová získala na českobudějovickém Intersalonu. Především je to ovšem paterá účast na Mezinárodním bienále kresby v Plzni. Už samo zařazení této tvorby do náročného výběru z množství předkládaných prací potvrzuje místo, které kresba Lenky Březinové zaujímá v celém rozsahu tohoto výtvarného oboru.

Zdeňka Čepeláková

Výstava je průběžně přístupná a potrvá do 10. července.

Tři výtvarníci v rovnováze

26. 10. 2013 16:08, autor: Josef Vomáčka

Stabilně dobře nainstalovaná výstava, skvěle osvětlená a rozmístěná v tradičních sálech horních dvou pater slavné klatovské galerie představuje tři nesporně zajímavé a důležité autory. Kurátorka výstavy měla opravdu šťastnou ruku – vždyť také, jak tvrdí, nechávala svoji představu kombinace vystavovaných tří autorů dozrávat tři léta. Harmonie celého vzniklého souboru samozřejmě ladí s názvem - Tušení rovnováhy, zde bych však byl odvážnější: Rovnováha zde opravdu není jen tušená...

zdroj: Jiří Strašek

Z výstavy Tušení rovnováhy / František Svátek (Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy)

Autoři si nejen nepřekážejí, dokonce spolu až neuvěřitelně ladí. I když u Lenky Březinové a Barbory Blahutové lze vysledovat určitou vzdálenou příbuznost výsledného výrazu, veselé fontány Františka Svátka jsou ze zcela jiného světa. Přesto se do celkového vyznění s chutí zapojují.

Jsou samozřejmě atraktivní, tyto funkční a veselé pohyblivé vodní sochy, již tradiční směr autorova zájmu. Návštěvníci pražské kavárny Louvre jednu z nich, trošku rozměrnější, již léta znají. Na podobném principu působí i drobnější vystavená díla v Klatovech. Jsou často doplněna kovovými detaily a navíc u řady z nich je využita i možnost akustického využití – voda protékající sochou stlačuje vzduch v zakomponovaných píšťalkách, takže některé objekty kromě typického příjemného a uklidňujícího šplouchání vydávají i jinak velmi mile a vesele působící zvuky.

zdroj: Jiří Strašek

Z výstavy Tušení rovnováhy / František Svátek

Svátek, který je absolventem kamenosochařské školy v Hořicích a pražské Akademie výtvarných umění, se po střídavém pobytu v Německu, Švýcarsku a Itálii vrátil po roce 1997 do Čech, jsa stále doslova posedlý tématem kinetických vodních objektů. Dnes navrhuje i objekty větrné, ty ale na výstavě, soustředěné na jeden druh výtvarného sdělení, nespatříme. Zcela nečekaně působí důležitá složka, která dominuje Svátkovým dílům – sdělnost, humor, nápaditost. A dokonalé řemeslné zpracování. Celou výstavu, všechny sály prostupující segment nejen propojuje a doplňuje, ale dynamizuje a občerstvuje.

Z výstavy Tušení rovnováhy/ Lenka Březinová zdroj: Jiří Strašek
Z výstavy Tušení rovnováhy/ Lenka Březinová zdroj: Jiří Strašek

Zralá díla obou autorek jsou opravdovou grafickou i sochařskou lahůdkou. Lenka Březinová, která absolvovala Střední keramickou školu v Karlových Varech, se volné tvorbě věnuje od roku 1992. Prakticky všechny sály vyplnila svojí vyrovnanou a elegantní sérií kreseb Číselné kódy, které nečekaně dokonale ladí se Svátkovými vrnícími mobilními vodními světy. Číselné kódy se doslova ztrácejí v mlze soustředění a hledání, jsou náznakem i snem, jsou kouzlem zralého sdělení. Elegance a subtilnost, zadumání a soustředění, jasná autorská nerozptylující se řeč… Březinová ve své nejlepší formě. Navíc je zde i neopominutelný soulad barevný,

Z výstavy Tušení rovnováhy/ Barbora Blahutová zdroj: Jiří Strašek
Z výstavy Tušení rovnováhy/ Barbora Blahutová zdroj: Jiří Strašek

zdroj: Jiří Strašek

Barbora Blahutová, absolventa ateliéru sochařství na pražské AVU, strávila svůj studijní pobyt na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně. To ji možná přiblížilo i k projevům spřízněným s arte povera a některých mutací pop a op-artu. Nicméně její křehké a čisté kolážovitě budované drobné sádrové objekty jsou překvapujícím prvkem na celé výstavě. Blahutová má svůj vlastní sál, kde jsou její něžná díla jakoby chráněna, a tato izolace nutí diváka k ještě soustředěnějšímu studiu exponátů. Blahutová je zralou autorkou sdělného působení, křehkého i hlubokého zároveň. I zde dodržuje výstava barevný soulad. Nechtě musím potvrdit, že celá expozice je nepřehlédnutelně elegantní. A přitom hluboká a sdělující.

Vernisáž výstavy Tušení rovnováhy / Lenka Březinová, Barbora Blahutová, František Svátek
Datum konání: 06.09.2013

Stabilně dobře nainstalovaná výstava, skvěle osvětlená a rozmístěná v tradičních sálech horních dvou pater slavné klatovské galerie představuje tři nesporně zajímavé a důležité autory. Kurátorka výstavy Helena Fenclová měla opravdu šťastnou ruku – vždyť také, jak tvrdí, nechávala svoji představu kombinace vystavovaných tří autorů dozrávat tři léta. Harmonie celého vzniklého souboru samozřejmě ladí s názvem, zde bych však byl odvážnější – rovnováha zde opravdu není tušená…Autoři si nejen nepřekážejí – ladí spolu až neuvěřitelně. I když u Lenky Březinové a Barbory Blahutové lze vysledovat určitou vzdálenou příbuznost výsledného výrazu, veselé fontány Františka Svátka jsou ze zcela jiného světa. Přesto se do celkového vyznění s chutí zapojují..
Jsou samozřejmě atraktivní, tyto funkční a veselé pohyblivé vodní sochy, již tradiční směr autorova zájmu. Návštěvníci pražské kavárny Louvre jednu z nich, trošku rozměrnější, již léta znají. Na podobném principu působí i drobnější vystavená díla v Klatovech. Jsou často doplněna kovovými detaily a navíc u řady z nich je využita i možnost akustického využití – voda, protékající sochou stlačuje vzduch v zakomponovaných píšťalkách, takže některé objekty kromě typického příjemného a uklidňujícího šplouchání vydávají i jinak velmi mile a vesele působící zvuky. Svátek, který je absolventem kamenosochařské školy v Hořicích a pražské Akademie výtvarných umění se po střídavém pobytu v Německu, Švýcarsku a Itálii vrátil po roce 1997 do Čech, jsa stále doslova posedlý tématem kinetických vodních objektů. Současně pak dnes navrhuje i objekty větrné, ty ale na výstavě , soustředěné na jeden druh výtvarného sdělení, nespatříme. Zcela nečekaně působí důležitá složka, která dominuje Svátkovým dílům – sdělnost, humor, nápaditost. A dokonalé řemeslné zpracování. Celou výstavu, všechny sály prostupující segment nejen propojuje a doplňuje, ale dynamizuje a občerstvuje.
Zralá díla obou autorek jsou opravdovou grafickou i sochařskou lahůdkou. Lenka Březinová, která absolvovala Střední keramickou školu v Karlových Varech, se volné tvorbě věnuje od roku 1992. Prakticky všechny sály vyplnila svojí vyrovnanou a elegantní serií kreseb Číselné kódy, které nečekaně dokonale ladí se Svátkovými vrnícími mobilními vodními světy. Číselné kódy se doslova ztrácejí v mlze soustředění a hledání, jsou náznakem i snem, jsou kouzlem zralého sdělení. Elegance a subtilnost, zadumání a soustředění, jasná autorská nerozptylující se řeč…Březinová ve své nejlepší formě. Navíc je zde i neopominutelný soulad barevný,
Barbora Blahutová, absolventka atelieru sochařství na pražské Akademii, strávila svůj studijní pobyt na Academia di Belle Arti di Brera v Miláně. To ji možná přiblížilo i k projevům, spřízněným s arte povera a některých mutací pop a op artu. Nicméně její křehké a čisté kolážovitě budované drobné sádrové objekty jsou překvapujícím prvkem na celé výstavě. Blahutová má svůj vlastní sál, kde jsou její něžná díla jakoby chráněna a tato izolace nutí diváka k ještě soustředěnějšímu studiu exponátů. Blahutová je zralou autorkou sdělného působení, křehkého i hlubokého zároveň. I zde dodržuje výstava barevný soulad. Nechtě musím potvrdit, že celá expozice je nepřehlédnutelně elegantní. A přitom hluboká a sdělující.
Josef Vomáčka
Kurátorka výstavy Helena Fenclová
Foto: Jiří Strašek
Galerie U B ílého jednorožce v Klatovech, Náměstí Míru 149. Otevřeno denně mimo pondělí od 10 -12 a od 13 -17 hodin. Výstava potrvá do 13.11.2013.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/246067-tri-vytvarnici-v-rovnovaze/

Autor: Jiří Strašek

7. 9. — 3. 11. 2013

Tušení rovnováhy / Barbora Blahutová, Lenka Březinová, František Svátek

Galerie Klatovy / Klenová
Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech

Akademická sochařka Barbora Blahutová vystudovala sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Studijní pobyt na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně jí přinesl zasvěcený pohled na současné výtvarné umění. Tato italská inspirace ji motivovala k tvorbě plastik a reliéfů čistých forem, ve kterých se tušený, v té době ještě nedefinovaný koncept prolíná s vizí pop artu, op artu a arte povera. Ve svých dílech s nepatrným akcentem na pomíjivost této planety upozorňuje na možnost jejího vyčerpání konzumním životním směřováním.
Lenka Březinová je absolventkou Střední keramické školy v Karlových Varech. Volné tvorbě se věnuje od roku 1992. Její snová, jemňounká a křehká přediva čar přinášejí do duše pozorovatele rovnováhu a harmonii. Je to jakoby autorka žila a tvořila daleko od „hlučícího davu“, který nemůže dolehnout k jejímu vnímání a nabourat jej v jeho subtilnosti.

Lenka Březinová je absolventkou Střední keramické školy v Karlových Varech. Volné tvorbě se věnuje od roku 1992. Série Číselné kódy přináší pohled na její práce na pojmezí kresby a obrazu. Její snová, jemňounká a křehká přediva čar přinášejí do duše pozorovatele robnováhu a harmonii. Je to jakoby autorka žila a tvořila daleko od "hlučícího davu", který nemůže dolehnout k jejímu vnímání a nabourat jej v jeho subtilnosti.

Akademický sochař František Svátek vystudoval nejdříve Střední průmyslovou školu jaderné techniky v Praze, dále kamenosochařskou školu v Hořicích a poté Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1974 – 1997 žil střídavě v Německu, Švýcarsku a Itálii. V roce 1997 se vrátil do Čech, kde žije a pracuje stále.

Projektuje kinetické vodní sochy, které vytváří z kamene, hlavně však mramoru. Ve své tvorbě kinetických objektů používá také kov a sklo. Kromě pohyblivých skulptur navrhuje a realizuje i větrné objekty.

Pro zvětšení klikněte na náhled